Třeboňsko se může pochlubit téměř pětistovkou rybníků, a proto se také často tato oblast nazývá krajinou dvojího nebe.
Na Třeboňsku je mnoho rybníků různých velikostí a tvarů. Několik je jich rozlohou doslova obřích; z nich je dominantní rybník Rožmberk, který je zároveň i největším rybníkem Česka.
CHKO Třeboňsko je jedno z mála velkoplošných chráněných území, které se nachází v rovinaté krajině. Přestože jde o oblast, která je po staletí přeměňována člověkem, zachovaly se zde velice cenné přírodní hodnoty. Najdete zde mnoho míst, která jsou příkladnou ukázkou harmonického vztahu mezi přírodou a lidskou činností.
Historická část města s dominantami areálu renesančního zámku, gotického kláštera a děkanským kostelem, souborem renesančních a barokních měšťanských domů na náměstí, půvabnou renesanční radniční věží a novogotickým městským pivovarem se staletou tradicí je autentickým obrazem města doby vrcholné éry rybničního hospodářství 16. století.
Počátky města sahají asi do poloviny 12. století, kdy na jedné ze stezek, procházejících širokým pohraničním hvozdem, vznikla malá osada či jen pouhý dvorec. Celé rozlehlé území dostal od krále výsluhou podnikavý Vítek z Prčic, první známý člen později rozvětveného rodu Vítkovců. V polovině 13. století koupili toto území bratři Pelhřim a Ojíř z landštejnské větve Vítkovců. Kolem roku 1300 lze v Třeboni předpokládat městské opevnění, zesílené zvenčí vodním příkopem.
Třeboň se vyvinula ve středisko rozšiřujícího se panství.
Výstavbu nového místa posledního odpočinku Schwarzenberků iniciovala v Třeboni kněžna Eleonora, manželka Jana Adolfa II. Schwarzenberka, když z prostorových i hygienických důvodů přestal vyhovovat jako pohřebiště kostelík sv. Jiljí u Domanína. Před vlastní stavbou bylo nutno vybudovat kanál k odvodnění prostoru hrobky, zapuštěné pod úrovní terénu. Stavbu dvopodlažní budovy s monumentálním schodištěm navrhl podle vzoru italského Campo Santo knížecí stavitel Damasius Deworetský, spolutvůrce přestavby zámku Hluboká.
V hrobce byly v zinkových rakvích během let postupně uloženy ostatky (i symbolicky) 27 příslušníků rodu, mezi nimi i kněžna Eleonora, která zemřela v r. 1873 a otevření hrobky se nedočkala. Poslední pohřeb se zde uskutečnit v roce 1939; do roku 1948 se zde denně sloužily mše.
Pohádkový zámek Červená Lhota je starobylým šlechtickým sídlem, doloženým již roku 1465. Stojí na skalním hřbetu jen o málo větším než základy budovy propojením jednotlivých staveb starší tvrze kolem téměř čtvercového nádvoří.
Tato původně gotická tvrz byla v renesanci vystřídána zámkem, jehož podoba se několikrát výrazně změnila. Na zámku se vystřídala řada majitelů, z nichž je vedle stavebníků rytířů Kábů z Rybňan třeba připomenout slavný hraběcí rod Slavatů a především posledního majitele knížata Schönburg – Hartenstein. Zámecká expozice se vrací do doby těchto posledních majitelů a představuje pozoruhodné interiéry, které přes nepohodlí staré renesanční dispozice byly obývány až do roku 1945.
Celkový pohádkový dojem při pohledu na zámek završuje rybník.
Romantická pevnost na úpatí Novohradských hor.
Státní hrad Nové Hrady, původně gotický hrad rodu Vítkovců z poloviny 13. století, dodnes ohromí mohutným hradním příkopem i autentickými interiéry – buquoyskou knihovnou s ukázkami hyalitového skla a buquoyským rodinným archivem.
Expozice připomíná historii rodu Buquoyů od příchodu zakladatele rodové větve v Čechách Karla Bonaventury Buquoye až po výstavbu nového zámku na předměstí Nových Hradů a založení přírodně krajinářského parku v Tereziině údolí.
Spleť křivolakých středověkých uliček, malebné štíty měšťanských domů, romantická zákoutí, impozantní zámek nad Vltavou, kavárny i středověké krčmy, výstavy, koncerty, festivaly – to všechno je Český Krumlov. Město s jedinečnou magickou atmosférou je od roku 1992 zapsáno mezi památky UNESCO.
Korunou Českého Krumlova je hrad a zámek s nádhernou věží, o níž mimochodem spisovatel Karel Čapek tvrdil, že je „nejvěžovatější“ ze všech věží, které poznal. Při prohlídce interiérů navštívíte slavný Maškarní sál i zámecké divadlo, jednu z nejzachovalejších barokních scén na světě.
K českokrumlovskému zámku patří také medvědi, kteří se tu chovají od dob posledních Rožmberků, lapidárium, Plášťový most a zámecká zahrada s unikátním přírodním divadlem s otáčivým hledištěm.
Jindřichův Hradec má pěkné historické centrum, sevřené z jedné strany řekou Nežárkou a z druhé rybníkem Vajgarem. Mezi hlavní lákadla patří hrad a zámek, muzeum Jindřichohradecka s Krýzovými jesličkami, zámecký mlýn a dvě úzkorozchodné železnice, mířící do Nové Bystřice a Obrataně.
Zámek, původně gotický hrad v Jindřichově Hradci byl založen ve 13. století na soutoku Nežárky a Hamerského potoka, na místě starší vodní tvrze. Po Pražském hradu a zámku v Českém Krumlově je největším zámeckým komplexem České republiky a dnes patří mezi velmi oblíbené turistické cíle.
Velkorysé založení Českých Budějovic na soutoku řek Vltavy a Malše bylo dílem krále Přemysla Otakara II. roku 1265. Město bylo obdařeno četnými výsadami a stalo se brzy křižovatkou obchodních cest spojujících Čechy s Podunajím.
Dominantou historického centra je čtvercové náměstí o velikosti 1 hektaru lemované převážně renesančními a barokními měšťanskými domy s podloubími. Na náměstí upoutá zejména barokní radnice z roku 1730. Uprostřed náměstí se nachází barokní Samsonova kašna se sochou Samsona zápasícího se lvem. K dalším významným pamětihodnostem patří 72m vysoká Černá věž, která dříve sloužila jako strážní věž a zvonice. V jejím sousedství stojí katedrální kostel sv. Mikuláše v barokním stylu. Nejstarší stavbou ve městě je dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí a v jejich sousedství budova solnice.
V okolí centra najdeme zbytky středověkého opevnění jako např. Rabenštejnská věž či Železná panna a další kulturní památky.